Křesťanská historie města
Jan Křtitel je podle křesťanské liturgie patronem vod, zejména těch léčivých, a tak ne náhodou vznikl přičiněním české královny Judity (ano té Judity, po které se jmenoval i pražský kamenný most přes řeku Vltavu, jež byl předchůdcem dnešního Karlova mostu) v blízkosti teplých (teplických) a léčivých pramenů v polovině 12. století benediktinský klášter. Části klášterních budov si můžete prohlédnout, pokud navštívíte vnitřní nádvoří teplického zámku, ve kterém dnes sídlí Regionální muzeum v Teplicích. Benediktinský řád má ve své reguli i povinnost péče o staré a nemocné a místní řeholnice zcela jistě při svém poslání pramenů využívaly. Původní klášter a také kostel stojící dnes na Zámeckém náměstí (v současné podobě z roku 1702) byl zasvěcen právě Janu Křtiteli. Přes celý středověk Teplice a okolní obce poskytovaly svým obyvatelům, a hlavně jeho lázeňským hostům pohostinnost, odpočinek a léčivé procedury. Lidé tu žili, pracovali, zakládali rodiny a praktikovali svou víru v různých kostelech a modlitebnách. Postaveny nebo přestavěny byly například kostely: původně katolický a dnes pravoslavný Chrám Povýšení svatého Kříže v Teplicích (1806), katoličtí věřící se pravidelně scházejí také v Kostele svaté Alžběty Uherské (1877) nebo také v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (tzv. Červený kostel) vysvěceným v roce 1909, kostel sv. Bartoloměje z roku 1864 (nyní v majetku soukromého vlastníka) vznikl pro vzmáhající se evangelickou obec augsburské konfese, a místní evangelíci si dostavěli svou novou modlitebnu v roce 1948.
Hrůzy 2.světové války se však hluboce dotkly i našeho města a byla zničena místní židovská Nová synagoga (1939),
která do té doby bezesporu patřila k dominantám Teplic (obec měla několik tisíc členů) a svými proporcemi
to byla jedna z nejvýznamnějších synagogálních staveb v Evropě vůbec.
V době komunismu sílila ateistická ideologie a církve rozhodně neměly na růžích ustláno, přesto zde vznikala nová místa určená k bohoslužbám: Bratrská jednota Baptistů (1968), Církev Adventistů sedmého dne (1974),
ale například Církev Bratrská početně vyrostla natolik, že koncem roku 1975 otevřela veřejnosti svou vlastní modlitebnu.
Po sametové revoluci v roce 1989 mohou v naší společnosti lidé svou křesťanskou víru rozvíjet naprosto svobodně, a tak v Teplicích našli své místo i další křesťanské církve, které oslovují lidí, kteří s křesťanskou tradicí nemají žádnou předcházející rodinnou zkušenost jako například Církev živého Boha (1992), či Církev bez hranic – Apoštolská církev (2007).